Pasohlávky 2012 - rekreace

září 06, 2012

Pasohlávky 2012 - rekreace

červen 2012

Již od loňského roku se plánovala rekreace na červen roku 2012. Letos jsme byli v Pasohlávkách u Novomlýnské nádrže. Desetidenní rekreaci si každý účastník hradil ze svých prostředků. Rekreace se zúčastnilo 50 členů i nečlenů. Na rekreaci s námi jeli i přátelé z Kunžaku, Dačic a Nové Včelnice. Doprava byla zajištěna osobními auty .

Pro zobrazení fotografií klikněte na "celý článek".

Václav Štěpán Studená

Dovolená.

Hurá, je to tady! Konečně zase nadešel onen blažený čas dovolených, čas odpočinku, poznávání a her rozpustilých, konečně se člověk dostane na chvíli z domova, kde to už zná jako své vlastní boty a občas ho to i nudí!

Parta členů MO STP ze Studené a okolí se letos vydala opět na Moravu ( i Studená se nacházela do roku 1960 na Moravě). Tentokrát jeli na jižní Moravu do vyhlášeného rekreačního místa zvaného Pasohlávky. Na Moravu je to dost nezvyklý název, ale hlavně že je tam krásně. Všude kolem je plno bezkonkurenční zeleně, kterou věnčí azurově modré nebe a rozlehlá vodní hladina, známá údolní nádrž nazvaná Novomlýnská, na jejímž dně zmizela kvetoucí obec Pasohlávky. Byla navržena a realizována kvůli každoročním jarním záplavám, které doslova devastovaly nejen psychický stav zdejších lidí, ale též jejich soukromého majetku. Vzniklo tam tedy obrovské jezero a u něj dnes obecně známé rekreační středisko, které už lidi a jejich majetek neničí, naopak, dává jim obživu, radost i odpočinek.

Do tohoto jihomoravského ráje se tedy vydala skupina studeňáků za poznáním, ale též za potěšením těla i ducha. Mají moc rádi ten svůj rodný kraj, na něčí vkus až moc tvrdý a chladný, který by však za nic na světě nevyměnili. Avšak, jak se říká, změna je život a život je změna. Může se jim proto někdo divit, že stále touží po něčem novém, dosud nepoznaném? Vždyť zvědavost či zvídavost jsou docela běžné lidské vlastnosti! A tak konečně se vším "praštili" a rozjeli se za voláním svého srdce, na dovolenou svých tajných snů.

Jsou sice už dávno v důchodu, jsou tedy pány svého času, přesto jsou stále v jednom kole, v každodenním zápřahu. Především jsou to však naše milé ženy, ty pilné včeličky, kdo potřebují konečně na chvíli vypnout a alespoň na pár dní si zalenošit a odpočinout. Denně, od samého rána se točí kolem plotny, vaří (bez jídla a pití není života), perou, žehlí, starají se o rodinu, o domácí zvířectvo, o chalupu či o zahradu, prostě o řádný chod domácnosti. A navíc nemládnou, rok za rokem to jde čím dál víc ztuha, přesto stále dál táhnou tu pomyslnou káru svého života, bez reptání a bez zbytečného naříkání. Kdo by jim tedy záviděl těch pár dnívolna, které stejně nejsou zadarmo? Může se jim někdo divit, že si chtějí trochu odpočinout? Konečně je nikdo a nic nebude honit, budou mít čas na své osobní volno, o jehož nápni se budou moci docela sami a zcela svobodně rozhodnout. Jejich jedinou starostí bude, jak s ním naložit, aby měly na letošní dovolenou nezapomenutelné vzpomínky. Co víc si může člověk přát?

Konečně měli členové naší organizace chvíli času sami pro sebe, aby mohli naplnit svá srdce i duše krásou svých nových prožitků, které si uchovají až do posledních dnů svého života. A Až jim bude někdy těžko? Pak zaloví v nádobě vzpomínek a ty vyplavou na povrch jako to jihomoravské letní slunce s překrásně modrou oblohou jejich šťastnějších dnů a rázem rozjasní životními zkouškami zasmušilou líc. Kolik ještě tak krásných chvil ve svém životě zažijí, kdy je zase pohladí po duši něžná ruka matičky přírody? Slza vděku jim skane z očí a oni se budou opět těšit na příští dovolenou a pevně doufat, že se jí nejen dožijí, ale že bude ještě hezčí, než ta jejich letošní.